“Je lepší selhat v originalitě, než uspět v nápodobě.” (Herman Melville)

A jak to všechno začalo? Asi jako mnoho podnikatelských projektů jiných žen – na mateřské. I když jsem ještě netušila, že to nebude jen další pokus mé zručnosti a pouhé odreagování se, ale že z toho po nějakém čase bude vlastní brand – Klatovský anděl.

Když se dnes ohlédnu zpět, tak je úžasné vidět, jak se to postupně skládalo dohromady samo jako puzzle. S odstupem zjišťuji, že když jdete po té správné cestě…té své originální, tak vám jde mnoho věcí naproti samo. Musím ale přiznat, že když jsem se nacházela přímo v tom procesu, tak jsem nebyla schopná vidět, že se vše děje samo bez mého velkého úsilí. Tohle jsme totiž schopni vidět a ocenit až za nějaký čas.

Byla jsem na mateřské s mým druhým synem Matyáškem, řešili jsme společně s manželem velké problémy v soužití s jeho rodiči a měla jsem čerstvě za sebou těžké období “boje” s panickou atakou a úzkostí. Čekalo nás stěhování a mnoho změn. Nebylo to pro mě lehké období, ale vím, že jsem tím projít musela, abych na tom vyrostla.

Potřebovala jsem něco svého, kde bych se mohla realizovat, uvolnit se a mít to jako své osobní flow. Stále jsem vymýšlela, v čem podnikat, ale nic moc mě neoslovovalo. Od první mateřské to všechno byly jen takové zoufalé pokusy. Jediné v čem jsem měla jasno, byla touha mít nějaký svůj projekt a předat ostatním něco ze sebe. Vždy mě to srdcem táhlo k handmade, ale hlavou bych se asi nikdy nepokusila v této oblasti jakkoliv zviditelnit nebo podnikat. Dnes už vím, že logikou se to ani vymyslet nedá.

Narazila jsem na pletení z papíru a učila se jako samouk plést košíky. Bylo to kreativní a bavilo mě to. Ale až když jsem prvně na internetu viděla pleteného anděla z papíru, tak jsem věděla, že si chci vytvořit toho svého vlastního originálního posla a že to budu zkoušet tak dlouho, dokud se mi nepovede ten, kterého jsem měla tenkrát před očima ve své vizi. V té vizi jsem viděla řadu andělů z papíru stát ve výloze v obchodu a cítila jsem z nich velkou sílu.

Košíky a věnce… to všechno šlo naprosto stranou, úplně mě pohltilo pletení andělů a u těch jsem zůstala až dodnes. Už mě to vůbec netáhne k tomu plést z papíru cokoliv jiného. Zamilovala jsem se do svých andělů, protože mají duši a svou moc a protože každý anděl má nějaký svůj příběh. Není to jen anděl z papíru, pro mě osobně je to prostě bytost…zhmotnění určité energie. A ten, kdo Klatovského anděla má, tak ví. A proč Klatovský? Protože se mi moje rodné město tenkrát při zrodu andělů spojilo s nadějí nových začátků, když jsem se do nich po 10 letech vracela zpět. Pro mě má název mnohem hlubší význam než to vypadá…v názvu je naděje a víra.

Prvního mého vytvořeného anděla jsem si nechala a začala tvořit další a zkoušela je zdokonalovat. K mému překvapení jsem se setkala v mém okolí s pozitivním ohlasem. A tak jsem vytvořené anděly s nadšením podarovala a začala tvořit i na přání pro mé nejbližší.

Asi to tak je ve většině případů, že i když věříme sobě a své tvorbě, tak potřebujeme jakési potvrzení od ostatních. No a protože jsem to potvrzení dostala a sebevědomí narostlo, tak mě to samo vedlo k založení stránky na sociální síti Facebook… http://www.facebook.com/klatovskyandel.

Zpočátku jsem to brala jen jako zábavu, chtěla jsem svou tvorbu ukázat veřejně a zjistit reakce i širšího okolí. Nenapadlo mě, že ze mě bude handmade tvůrce skoro na plný úvazek. Asi právě proto to s lehkostí plynulo a já nevytvářela žádný tlak, aby se moje tvorba dostala mezi více lidí. Dělo se to samo bez jakéhokoliv plánování. Jediné co jsem si v tu dobu začala intenzivně přát, když jsem začala chápat, že mě to vede k handmade tvorbě, aby si mě všiml někdo, kdo by mě pomohl s propagací mého produktu. A protože život dokáže být někdy hodně kreativní se smyslem pro humor a umí si najít až neuvěřitelné osobité cesty, tak mě oslovila milá žena z Klatov, která chtěla vytvořit dva anděly jako dar pro Michala Hrůzu a Richarda Krajča.

Dokonale zafungovala synchronicita…aniž bych si to někdy vědomě přála…najednou jsem tvořila anděly pro dva mé nejoblíbenější zpěváky, které jsem měla ráda už od mládí. Předání andělů si ona žena naplánovala na akci, kam jsem i já měla půl roku koupené lístky. V takových chvílích prostě na náhody nevěřím. Když se moji andělé později objevili na podiu před tisíci fanoušky festivalu, cítila jsem jen a jen obrovskou vděčnost a sílu, která nás převyšuje. Jenže to jsem ještě netušila, že je to teprve začátek a že se můj anděl objeví i ve videu s Richardem na jeho fanpage a jeho fanoušci si anděla všimnou a projeví zájem.

Když jsem si přála, aby si mě někdo všiml a pomohl s propagací mé tvorby, opravdu jsem nepřemýšlela, že by to mohl být někdo tak sledovaný a mému srdci blízký a že to nabere takový spád. Když mě jednoho dne přes moji stránku na Facebooku začaly neuvěřitelnou rychlostí naskakovat zprávy, dotazy a objednávky, vůbec jsem nechápala, co se děje.

Myslela jsem si, že je to nějaký vtip nebo že se mi to zdá. Ale jen do doby než na mě vyskočil příspěvěk od Richarda a já jen žasla, jakými neuvěřitelnými cestami se přání plní. Od té doby nepochybuji o zákonu přitažlivosti. Od té doby vím, že když si člověk něco silně přeje bez pochybností a neřeší, kudy a jak by se přání mohlo splnit, tak nic není nemožné.

Nebylo to vždy jen růžové a na pozitivní vlně bez překážek, zpočátku jsem jich musela překonat mnoho. Byly většinou osobního rázu… práce se svým sebevědomím, se strachy z odmítnutí a neúspěchu a hlavně obhájení si vlastní ceny práce. A později s narůstající viditelností v online světě i rázu osobních útoků, kdy jsem se učila nastavovat své vlastní hranice. Nebylo to vůbec jednoduché, občas jsem se tím nechala i stahnout do bezmoci, ale nakonec jsem se vždycky zvedla posílená novou zkušeností.

Došlo mi, že budou vždy existovat lidé, kteří mají jiný žebříček hodnot než já a věci, které mě přijdou bezcharakterní a podlé, jsou pro ně naprosto normální. A já to nijak nezměním. Nemůžu změnit ostatní lidi, ale můžu změnit úhel pohledu na ně a nejlepším řešením se mi jeví jim nedávat žádnou pozornost. Pokus o krádež mé značky a kopírování mého jedinečného designu už nyní beru spíš jako potvrzení toho, že to dělám dobře, protože kopírování je prostě nejvyšší forma obdivu.

Po “Kryštofovské” vlně zájmu jsem měla před sebou opravdu náročné období tvorby a vyřizování objednávek (zesílené ještě tím, že bylo dva měsíce před vánoci). Do dnes nechápu, jak jsem to vše časově zvládla, naučilo mě to ovšem další cennou zkušnost, že je opravdu čas relativní.

Vesmír mě poslal pomoc a další dílek skládačky a tou byla moje nynější blízká kamarádka a kolegyně v podnikání i práci, která mě nabídla spolupráci v pohodovém zaměstnání na půl úvazku. A tím mě postrčila ke změně práce a přenesení energie a pozornosti do podnikání v handmade. Všechno na sebe dokonale navazovalo. Dnes je výhradní prodejkyní mých andělů, mé tvorbě důvěřuje stejně jako já a to je alfou a omegou naší úspěšné spolupráce. Pochopila jsem, že když se nechám vést beze strachu a otevřu se všem možnostem, tak mě synchronicita dovede přesně kam má. A nechci tím říct, že už bych nikdy žádné strachy neměla, oni přichází nové a nové, ale beru je už jako výzvy k překonání.

No a takhle začal ten můj andělský příběh, hezky a dokonale se poskládal a skládá se dál. Stále mě chodí do cesty stejně naladění lidé, které moje tvorba oslovuje. Spolupracuji s e-shopem Harmony…taky moc krásný projekt velmi inspirativní ženy. Přitahla jsem si k sobě ženy podobného ladění a smýšlení a navzájem se obrovsky podporujeme v Klubu online podnikatelek. Díky mým andělům jsem poznala tolik krásných lidí jako nikdy předtím.

Klatovských andělů už se zrodilo a rozlétlo hodně nejen po Čechách. Stali se symbolem na svatbách i křtinách, součástí různorodých oslav. Stále tvořím a stále moc ráda, svou prezentaci jsem rozšířila i na jinou sociální síť http://www.instagram.com/klatovsky.andel/ a začala svou kreativitu rozvíjet i trochu jiným směrem…v tvorbě webovek, online podnikání, marketingu a autorského psaní. A stále si všímám na každém kroku synchronicit a těším se, kam mě to povede dál…